JAVORCA
Pamětní kaple sv. Ducha na planině Javorca – „bazilika míru“
27. 6. – 20. 9. 2018
Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého Kanovnická, Praha 1 – Hradčany
Autorka výstavy: mag. Damjana Fortunat Černilogar
Vystavené exponáty: Tolminské muzeum – Sbírka Geyling, Janko Rutar
© fotografie: Remigius Geyling, Bildrecht Wien, 2017; Tolminski muzej; ZVKDS OE NovaGorica; Guido Aliney
Autor makety Javorci: Janko Rutar
Skenování materiálu: Marko Grego
Překlad textů: Wolfgang Zitta, Mojca Jemec, Poliglot, David Blažek
Jazyková redakce textů: Darja Pirih, Tomáš Kykal
Grafické ztvárnění výstavy: Urška Vrtovec s. p.
Tisk panelů a výroba zařízení pro výstavu: 4design d. o. o., Krivec Robert s. p.
Výstavu podpořili: Tolminské muzeum, Obec Tolmin, Ministerstvo kultury SR, Velvyslanectví Slovinské republiky v Praze, Vojenský historický ústav Praha
Tolmin, červen 2018
Roku 1916 postavili vojáci rakousko-uherské 3. horské brigády náležející k XV. sboru za frontovou linií sočského bojiště v údolí říčky Tolminky pamětní kapli podle návrhu vídeňského umělce Remigia Geylinga. Při volbě lokality bylo rozhodující, aby ji nepřítel nemohl pozorovat a aby byla stejně vzdálena od všech bojových pozic brigády na okolních horských vrcholech Vodil vrh, Mrzli vrh, Sleme a Rdeči rob.
Kaple byla postavena z dobrovolných příspěvků vojáků c. a k. 3. horské brigády. Také všechny práce vykonávali vojáci dobrovolně v době, kterou měli vyhrazenu k oddechu za frontou. Podle článku uveřejněného ve Wiener Abendpost dosáhly v roce 1917 náklady na stavbu 16.000 rakousko-uherských korun, což mělo odpovídat 100.000 korunám v době míru. S přípravou terénu ke stavbě se započalo 1. března 1916. Základy stály již na konci března a při slavnosti položení základního kamene 4. dubna byla po bohoslužbě pod vstupní portál zazděna listina s poselstvím o účelu této pamětní kaple. Důležitá role při výstavbě patřila nadporučíku Gézovi Jablonszkymu z Budapešti, jenž působil jako stavbyvedoucí.
Kapli vystavěli na skalním podloží. Na základech vyzděných z kamenných bloků vyrostla dřevěná stavba, jež vyžadovala velké množství smrkového a modřínového dřeva. Z Bohinje je přivezli po železnici do stanice v Mostu na Soči, odtamtud přepravili do
Pologu a posléze odnosili na staveniště na Javorci, kde bylo opracováno. Na okrajích všech dřevěných nosníků a kmenů byly vypáleny černé zářezy, čímž bylo dosaženo dalšího dekorativního účinku. Kapli s apsidou o délce 18 metrů a šířce 7,4 metru se podařilo postavit za 184 dnů. Boční lodě jsou vysoké 6 metrů a hlavní loď 7 metrů. Jako střešní krytina sloužil eternit. Ke kapli stoupalo kamenné schodiště o 78 schodech. Po dokončení kapli obklopoval okrasný park s dřevěnou vyřezávanou pergolou a kamennou obezdívkou. Nad vstupem ční zvonice se slunečními hodinami, rakousko-uherským státním znakem a latinským nápisem Pax (mír). Vnější stěny zdobí 20 stylizovaných erbů korunních zemí Rakouska- Uherska. V zádveří je 12 dřevěných pilířů a při vstupu do interiéru návštěvníka zaujme harmonie čtyř převládajících barev: černé, modré, zlaté a bílé. Jako jediný neutrální tón se objevuje šedá barva na mozaikové podlaze lemovaná černou žulou. Přes tuto mozaiku vedou linky, které se do určité míry opakují ve výši vazníku. To celému prostoru propůjčuje dojem pevnosti a opticky uzavřené konstrukce. Nad oltářním stolem je původní tabernákl z černého leštěného a opracovaného kamene. Dveře z lipového dřeva vyřezal podle Geylingova návrhu tyrolský řezbář Anton Perathoner. Bílá holubice na oltářní mozaice symbolizuje Ducha Svatého, jemuž je kaple zasvěcena. Křesťanská liturgie uctívá sv. Ducha jako symbol míru, moudrosti a lásky. Mřížkování apsidy a visací svítidlo u oltáře jsou zhotoveny z kovaného železa. Dřevěný rám oltářní partie a výplně i kříž s Kristem vyřezaným z lipového dřeva jsou dílem Antona Perathonera, který se řídil Geylingovou předlohou. Na vrcholu stupňovité kompozice je umístěn svícen z pozlaceného dubového dřeva. Nahoře je skleněná mozaika – jediná ozdoba v kapli, která není dílem vojáků 3. horské brigády. Přímo před oltářem stojí tři kůží potažené dřevěné židle a za nimi čtyři kostelní lavice. Boční lodě se přichylují k apsidě a jejich stěny zdobí Geylingovy obrazy andělů. Na vnější vstupní fasádě i uvnitř jsou nápisy, které návštěvníkům sdělují, proč byla kaple postavena, kdo a kdy ji vybudoval a kdo stavbu řídil. Působivý je pohled na 2565 jmen padlých rakousko- uherských vojáků, jež jsou vypálena do otočných dubových desek rozvěšených na vnitřních stěnách kaple.
Pamětní kaple na Javorci byla předána k užívání na Slavnost Všech svatých 1. listopadu 1916. Podle záznamu Marije Rutar se poslední bohoslužba na Javorci měla konat 17. srpna 1917, avšak na poslední chvíli ji zrušili. Tisk o kapli v letech 1916 a 1917 několikrát informoval a stavbu důkladně dokumentoval.
Kaple na Javorci leží v nadmořské výšce 571 m. n. m., v krajině s nepříznivými klimatickými podmínkami, což vyžaduje její neustálou údržbu. Na objektu se dosud provedly čtyři větší opravy. Roku 1934 dokončil první restaurátorské práce italský Opevňovací úřad armádního sboru v Udine (Ufficio delle fortificazioni del Corpo d‘armata di Udine). Tehdy doplněný nápisUltra cineres hostium ira non superest (Nad hroby nepřátel nenávist nepřetrvá) propůjčuje kapli další nadčasové poselství. Po II. světové válce se o kapli nějakou dobu příkladně staral místní občan Franc Gregorčič, později však stavba začala nezadržitelně chátrat. V letech 1980–1982 zajistil Památkový úřad v Nové Gorice komplexní obnovu, po níž se kaple znovu zaskvěla v plné kráse. Roku 1998 zasáhlo oblast Javorci silné zemětřesení, jež kapli poničilo. V letech 2004–2005 proběhla třetí větší rekonstrukce objektu po zemětřesení. Zatím naposled vstoupili do interiéru kaple restaurátoři v dubnu roku 2016, po deseti letech od poslední obnovy.
Kaple na Javorci je výjimečná nejen z uměleckého hlediska, ale i proto, že vznikla v době války na území krutého sočského bojiště. Slovinská republika prohlásila pamětní kapli sv. Ducha na Javorci roku 1999 za kulturní památku státního významu díky jejím kulturním, uměleckohistorickým, historickým, architektonickým, krajinářským a dalším mimořádným vlastnostem. Javorca je jako výjimečná kulturní památka známa také v Evropě a roku 2007 obdržela označení mezivládní iniciativy Evropské dědictví. Roku 2018 obdržela označení Evropské dědictví.
Javorca na Cestě míru je dnes místem setkávání a společné vzpomínky bu a účel, zve k návštěvě i k zamyšlení nad jejím křehkým a působivým protiválečným poselstvím a připomíná, že o mír je zapotřebí stále usilovat.
mag. Damjana Fortunat Černilogar